ŘÍMSKOKATOLICKÁ FARNOST KONSTANTINOVY LÁZNĚ,
BEZDRUŽICE, OKROUHLÉ HRADIŠTĚ, ŠIPÍN
Konstantinovy Lázně - farní kostel Panny Marie Lurdské
Historie: V letech 1898 až 1900 byla postavena na malé vyvýšenině nedaleko hlavní lázeňské budovy krásná novorománská mariánská kaple, která byla určena zejména pro duchovní povzbuzení pacientů, ale navštěvovali ji hojně
i místní obyvatele a ostatní návštěvníci lázní. Bohoslužby zde byly slouženy jen během lázeňské sezóny a zajišťoval je kněz z farnosti Okrouhlé Hradiště.
Kaple byla zasvěcena Panně Marii Lurdské, což je pro lázeňské místo velmi vhodné. Vybavení interieru bylo pořízeno převážně z darů vděčných pacientů (velkým donátorem byl například kníže Karel III. ze Schwarzenberga).
Poválečná léta přinesla mnoho změn. V roce 1946, když sudetští Němci opouštěli své domovy při vysídlování do Bavorska, odešel s posledním transportem německého obyvatelstva i poslední německý farář, profesor Rudolf Wirschal. V této době byly také ukradeny některé věci z interieru kostela (např. krásný předoltářní koberec). Na podzim téhož roku pak přišel první český farář P. Jiří Klíma, přišli také noví obyvatelé.
V roce 1959, při příležitosti převodu zdejších lázní pod hlavičku ČS státních lázní Mariánské Lázně, odňal Československý stát pozemek s kostelem lázeňské společnosti a připsal ho pod majetek Místního národního výboru Konstantinovy Lázně. Ve vlastnictví obce je kostel i dnes.
Za komunismu nebyly církevní památky opravovány ani udržovány, zvláště zde v pohraničí. Mnoho kostelů v okolí Konstantinových Lázní nepřežilo. (Kostel sv. Václava v Čelivi, založený kladrubskými benediktýny a v zemských deskách uvedený již roku 1253 – stržen vojskem na příkaz ONV ve Stříbře
v roce 1960, kostel sv. Petra a Pavla v Horních Kozolupech – roku 1947 vyhořel i s farními budovami do základů, filiální kostel sv. Máří Magdaleny
na Krasíkově byl v roce 1947 vykraden námezdními zemědělskými brigádníky
a v roce 1959 totálně zdemolován mladistvými lázeňskými pacienty. Některé kostely byly v tak špatném stavu, že se zřítily - kostel Všech svatých
v Boněnově roku 1985, kostel sv. Prokopa v Lestkově v roce 1993. Ve velmi špatném stavu byl i kostel v Okrouhlém Hradišti, v Bezdružicích, ve Slavicích,
v Záchlumí a jinde.)
Konstantinolázeňská kaple měla trochu větší štěstí, protože i v době komunismu zůstala jedním z mála míst, kde se pravidelně konaly bohoslužby a díky přítomnosti zdejších pacientů byly i hojně navštěvovány. Přesto byl i její stav po roce 1989 neutěšený. Navíc byla v této době několikrát vykradena a spravována duchovním správcem až z Plané u Mariánských Lázní.
V roce 1995 přidělil pan biskup František Radkovský do Konstantinových Lázní duchovního správce z řad tepelských premonstrátů a obec se ujala rozsáhlé opravy chátrající stavby. Rekonstrukce probíhala v několika etapách a byla financována z veřejné sbírky, sponzorským darem firmy TEGOLA BOHEMIA, dotací od státu i vlastními prostředky obce.
1. srpna 2000 při slučování farností v plzeňské diecézi byla kaple
v Konstantinových Lázních povýšena dekretem plzeňského biskupa
F. Radkovského na farní kostel a vyčleněna z původní farnosti Okrouhlé Hradiště. Návazně na to byla k 12.10.2000 zaregistrována nová farnost Konstantinovy Lázně a k 3.2.2005 byly pod tuto farnost sloučeny stávající farnosti – Bezdružice, Čeliv, Horní Kozolupy, Okrouhlé Hradiště a Šipín ( farnost Bezdružice i se svým filiálním kostelem v Křivcích ).
V Konstantinových Lázních byla zakoupena budova, ve které byl zřízen farní úřad, kde je důstojné a potřebné zázemí pro kněze i místo pro konání různých farních aktivit.
Interier kostela byl upraven tak, aby odpovídal liturgickým předpisům
II. vatikánského koncilu. Není zde žádné významné umělecké dílo, ale podle svědectví mnoha návštěvníků, působí celý prostor nesmírně mile a přívětivě.
V roce 2013 byla dokončena poslední etapa oprav parkovou úpravou v okolí kostela, zbudován bezbarierový přístup a odpočinková zóna. Takto opravený kostel je opravdu důstojnou dominantou obce, což bylo ještě podtrženo jeho osvětlením.
Konstantinovy Lázně jsou v této oblasti prosperující lokalitou, navštěvovanou mnoha pacienty, rekreanty a chalupáři. Ti také tvoří převážnou většinu návštěvníků bohoslužeb.
Bezdružice – kostel Nanebevzetí Panny Marie
Historie : Barokní kostel nahradil 1710-1711 původní gotickou kapli, která byla zasvěcena sv. Floriánovi (podle tohoto zasvěcení se dodnes konají v Bezdružicích městské poutě). Přestavbu inicioval hrabě Jiří Filip Berlepsch a kostel byl zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Byl to filiální kostel, který spravoval farář z Čelivi. Až v roce 1856 byly Bezdružice povýšeny na farnost
a kostel se začal samostatně rozvíjet. Byly opatřeny nové varhany, vystavěny opěrné pilíře, zakoupen oltářní obraz. Kostel byl několikrát ohrožován požárem, naštěstí byl vždy zachráněn, především obětavostí místních obyvatel.
Po odsunu sudetských Němců v roce 1946 se obměnilo obyvatelstvo a přišel český farář Jiří Klíma, který dostal do správy i Konstantinovy Lázně, Okrouhlé Hradiště, Čeliv a celé okolí. V roce 1949 uděloval v Bezdružicích svátost biřmování arcibiskup Josef Beran. Při té příležitosti byla opravena fasáda kostela a přivezen zvon z zdevastovaného kostela na Krasíkově, který nahradil zvon zabraný na válečné účely. Brzy na to byl farář Klíma zatčen a odsouzen ve vykonstruovaném procesu. Zakrátko postihla farnost další pohroma, když byla komunistickým státem zabavena bezdružická fara. Od té doby dojížděl do Bezdružic kněz vždy z některé okolní farnosti, což mělo své negativní důsledky.
V roce 1989 byl kostel v neutěšeném stavu. Začal se pomalu opravovat především finančním přispěním původních bezdružických obyvatel, kteří se jeho vzhledu zděsili.
V interieru se nachází pseudorenesanční oltář, dále krásná renesanční křtitelnice a náhrobky pánů, kteří v historii Bezdružice vlastnili. Jména na náhrobních kamenech jsou nečitelná, patrné jsou pouze letopočty. Podle těchto letopočtů
je pravděpodobné, že v hrobce s označením 1525 odpočívá Jiří Kolowrat
z Bezdružic a v hrobce s datem 1536 jeho bratr Václav Kolowrat, nejvyšší dvorní rada.
Dnes ožívá kostel především v době floriánské pouti a ve vánočním období.
Také se zde koná občas pohřeb. V loňském roce zde uděloval po mnoha letech svátost biřmování plzeňský biskup Tomáš Holub.
Okrouhlé Hradiště – kostel Narození sv. Jana Křtitele
Historie : Kostel je připomínán již od roku 1380 a od roku 1696 uváděn jako farní, 30 let byl také v držení protestantů. Kostel obklopoval hřbitov, který byl rozhodnutím císaře Josefa II. přeložen za vesnici. Původní gotická stavba se ztratila v barokní přestavbě. Další přestavba čekala kostel v roce 1861, kdy byl při velikém požáru značně poškozen. Oprava trvala 20 let. Zároveň byla postavena také věž v novorománském slohu. Je 32 m vysoká. Byly na ní umístěny hodiny a tři zvony. V současné době jsou hodiny funkční, ale musí se denně natahovat. Jejich oprava a zprovoznění proběhlo v roce 2003. Ze zvonů zbyl jen jeden malý „umíráček“. Jeden zvon byl dán na vojenské účely za I. svět. války. Za ten byl ze sbírek věřících pořízen nový. Ten byl však zabrán za II. svět. války. Další se ztratil po roce 1989.
V roce 1950 zabraly faru a ostatní farní budovy Státní statky a umístily sem kanceláře, ubytovnu a Strojně traktorovou stanici. Farní dvůr byl vyasfaltován
a v rohu postavena čerpací stanice pohonných hmot pro zemědělské stroje. Od té doby do farnosti dojížděli již jen kněží z okolí.
Rok 1989 našel kostel, faru i přilehlé budovy ve velmi špatném stavu.
V letech 1992-1995 byla zrekonstruována vstupní část kostela s věží. Bohužel však došlo necitlivým zásahům uvnitř kostela. Z původního bohatého interieru se toho zachovalo málo. Za zmínku stojí lavice, oltář a především varhany, které jsou plně funkční, což je v tomto kraji vzácná výjimka. V presbytáři se nacházejí náhrobky místních farářů z 2 pol. 18. století. U vchodu jsou umístěny dvě skleněné tabule se jmény zdejších občanů padlých za I. světové války.
V současné době je kostel velmi pěkně opraven, především zásluhou občanského sdružení Poutníci od sv. Jana, které bylo pro jeho záchranu zřízeno. Rekonstrukce pokračovala v roce 2004 obnovou krovů, stropů, krytiny
a interiéru lodi. V roce 2006 byla realizována úprava kostelní terasy
a odvodnění kostela.
V roce 2005 při slučování farností v plzeňské diecézi dostal kostel statut poutního kostela a náleží do nově zřízené farnosti Konstantinovy Lázně.
V roce 2008 byl kostel rozhodnutím diecézního biskupa F. Radkovského občanskému sdružení Poutníci od sv. Jana darován. V darovací smlouvě je stanoveno věcné břemeno, které zaručuje, že církev může kostel bezplatně užívat ke konání bohoslužeb, svateb, pohřbů atd.
Kostel i celé prostranství kolem něho je krásně upraveno a působí velmi přívětivě. Proto se zde konají, kromě pravidelných hudebních setkání, často svatby i pohřby.
V letním období je kostel denně otevřený a přístupný ke mříži. Podrobnější prohlídka je možná jen po domluvě.
Šipín – poutní kostel sv. Barbory
Historie : Poutní kostel sv. Barbory stojí na odlehlém místě nad údolím Úterského potoka. Byl vybudován již ve 14. století patrně na místě románské svatyně. Od té doby zažil mnoho dobrých i špatných časů. Možná proto, že byl na tak odlehlém místě, hrozil mu v 18. století dokonce zánik. Naštěstí se v té době zvýšil zájem o toto poutní místo natolik, že byl nakonec opraven
a přestavěn do dnešní barokní podoby. V roce 1857 se stal samostatnou farností. Byla zde postavena fara, škola a myslivna. K oživení tohoto poutního místa přispělo také objevení zázračného léčivého pramene, který vyvěrá
v serpentinách pod Šipínem ve Svaté studánce. U něj byla zbudovaná malá kaplička, která byla v roce 1892 nahrazena novou větší kaplí Panny Marie.
Ta zde stojí a funguje do dnešních dnů.
Přístup do kostela je možný jen po domluvě s místním chalupářem, který se stará o jeho údržbu a větrání. Poutní mše svatá je zde v srpnu (datum je nutno aktuálně zjistit na našich stránkách).
V okolí kostela je hřbitov, kde jsou pohřbeni především původní němečtí obyvatele. Především z jejich darů byl kostel i hřbitov po roce 1989 opraven. Oni také dlouhou dobu tvořili většinu šipínských poutníků. V současné době jejich řady z přirozených příčin řídnou.
Panna Maria ve skále
Historie :
Na hradišťském vrchu v lese nedaleko od Konstantinových Lázní (asi 2 km) nalezneme uprostřed skal sochu Panny Marie. Legenda z roku 1650 popsaná
v místní kronice vypráví o zázračném zachránění ztraceného dítěte. Dočteme se zde, že nedaleko od tohoto místa chodívala žena hajného se svými dětmi sbírat lesní plody. Jednoho dne se jí tam však jedno z dětí ztratilo. Rodiče i se sousedy začali dítě hledat po celém okolí. Našli ho až druhý den sedět pod skálou. Dítě vyprávělo, že se vůbec nebálo, protože v noci k němu přišla zářící krásná paní
s děťátkem, které si s ním hrálo. Šťastní rodiče usoudili, že tou krásnou paní nemohl být nikdo jiný, než samotná Panna Maria a jako poděkování jí zde postavili sochu.
Od té doby se místo stalo pro mnoho lidí oblíbeným cílem vycházek i místem modlitby a rozjímání.
V roce 1956 nechal P. František Toman osadit přístup ke skále kamennými schody a opatřit zábradlím. Nad sochou bylo zbudováno zastřešení. Brzo na to byl pan farář obviněn, že plýtvá penězi, vláčen v tisku a nakonec přeložen. Komunistickým představitelům nejvíce vadilo, že k poutnímu místu chodí lázeňští hosté i turisté ze širokého okolí, a že o přístupové cesty nezištně pečují místní obyvatelé.
I dnes je toto místo hojně navštěvované. Je posvěcené modlitbami mnoha lidí, na návštěvníky působí hlubokým dojmem.